Naši studenti pomáhají jako překladatelé a organizátoři

Vánoční dárek pro Tomáše Langa

Svoji spolužačku Marii Novákovou znám již několik let. Za tuto dobu jsem se mnohokrát přesvědčila o její ochotě pomáhat druhým. Tentokrát ale podala „pomocnou ruku“ člověku, který ji na začátku ani nemohl přijmout.

Tomáš Lang rozhodně není obyčejný muž a na ulici byste si ho určitě všimli, protože se narodil bez rukou. Je mu 30 let, bydlí na Černém Mostě a prakticky ve všem je závislý na své mamince, ale to se snad i  díky jednomu projektu brzy změní.

Ivona: Jak celý projekt začal?
Marie: Moje máma je lékařka a s Tomášem pracuje již mnoho let. Jednou večer viděla  v televizi dokument o firmě Touch Bionics, která  vyrábí bionické ruce, které by Tomášovi mohly pomoci. Mamka mi o všem řekla, já jsem si firmu našla na internetu a začalo téměř roční dopisování.

Ivona: Cena obou rukou je přibližně 3 miliony korun. Jak se Vám podařilo vybrat tolik peněz?
Marie: Díky Televizi Prima se celý projekt medializoval, což nám pomohlo v získávání sponzorů. Ozvala se nám řada firem, částí peněz nám přispěla Nadace Olgy Havlové, která i zaštítila účet, na který mohli lidé posílat peníze, 1 milion korun nám přislíbila pojišťovna a zbytek doplatila Tomášova maminka.

Ivona: Jak to probíhalo jednání ve Skotsku?
Marie: V dubnu proběhlo první osobní setkání se zástupci firmy v jejich skotské pobočce, kde jsme se domluvili na zákroku. Poté jsme se do Skotska vrátili až v listopadu, kdy již ruce vyrobili a Tomáš se s nimi musel naučit pracovat. Každý den jsme chodili na rehabilitace a Tomáš se učil ruce ovládat. Celý lékařský tým a všichni zaměstnanci firmy se nám snažili pomáhat a byli nadšeni z Tomášových pokroků.

Ivona: Co všechno dnes Tomáš díky novým rukám umí?
Marie: Dokáže si sám otevřít láhev, udělá si sendvič, dojde na nákup, rozbalí si bonbon a  umí řadu dalších věcí. Je strašně moc šikovný.

Ivona: Pro Tomáše to je určitě velká změna. Jak se teď cítí a jak ty osobně vidíš jeho budoucnost?
Marie: Já si myslím, že Tomáš je hlavně hodně unavený. Naučil se (a bude se ještě muset naučit) spoustu nových věcí. Ale kromě toho, že je unavený, má i obrovskou radost. A jak to vidím já osobně? Mám strach, že Tomáš i jeho maminka budou „bez dohledu“ k věci přistupovat se strachem - a snad i laxně. Kdyby na ně dohlížel nějaký odborník nebo kdyby zůstali Langovi v kontaktu s terapeutkou, změny by  mohly probíhat rychleji a Tomáš by se mohl osamostatnit. Ale jen čas ukáže, jak silná je jeho vůle…

Ivona: A jak tato cesta obohatila tebe?
Marie: Jednoznačně jsem získala nové zkušenosti a vědomosti. Samotnou mě zajímá, jak takové bionické ruce pracují, ale je to i zkušenost s lidmi v těžké životní situaci. Nejvíce mě ale překvapilo setkání s lidmi ve Skotsku. Mají jinou mentalitu – všichni byli příjemní, vstřícní, vše probíhalo bez problémů. Setkala jsem se s úplně jiným jednáním, než na které bych pravděpodobně „narazila“ v Čechách.
Letos si už Tomáš dárky rozbalí sám, ale ten největší dostal od jedné mladé studentky, která mu pomohla splnit si svůj životní sen.

Ivona Kobrová, IV.A