Divadelní představení Postřižiny, které probíhalo v pražském divadle ABC, navštívilo několik tříd vyššího stupně našeho Gymnázia.
Usadili jsme se na sedadla na balkóně a napjatě jsme očekávali, co se bude dít. Hra začala a my sledovali osudy paní správcové, Francina a jeho motocyklu a samozřejmě Francinova bratra - hlučného Pepina. Tento Hrabalův příběh je velmi oblíbený nejen mezi čtenáři, ale mnoho příznivců si našlo i jeho filmové zpracování. Ale představení, které jsme zhlédli my, nic nového nepřináší. Snaží se o dokonalou nápodobu filmu, kterému se však rovnat nemůže. Samozřejmě, nechybí tu slavná „komínová scéna“ ani zabijačka na samotném začátku příběhu. Ale to, co dokázal v roce 1980 Jiří Menzel, se Petru Svojtkovi, jenž divadelní hru režíroval, zkrátka nepodařilo. I když vsadil na skvělého herce, jakým Miroslav Vladyka určitě je, jako Pepina si přesto budeme i nadále pamatovat jen Jaromíra Hanzlíka. Téměř tříhodinové představení nás pobavilo, a i když neurazilo, bohužel nenadchlo. V tomhle případě byl je film příliš dobrým soupeřem.
Barbora Janáková, septima