Vážený pane prezidente Havle,
je ráno, 21.12.2011. Jdeme do Kulturního domu v Čelákovicích na koncert Adamusova tria, a myslíme na další stovky a tisíce lidí, kteří také míří, ve stejnou dobu, poklonit se Vaší památce. My, studenti gymnázia v Čelákovicích jsme sice nezažili (vzhledem k datu našeho narození) Vaše působení a celosvětový význam ve funkci hlavy státu.
Díky Vám se ale ve škole můžeme dozvídat pravdivá historická fakta od našich vyučujících.
Díky Vašemu celoživotnímu boji za pravdu…
Nasloucháme tklivým tónům anglického rohu, bouřlivým akordům klavíru.. Jemnost akustických houslí střídá drsně-melancholický zvuk elektrifikovaných houslí. Zní skladby autorů, kteří Vám byli blízcí: Janáček, Martinů, Viklický… A také ukázka z tvorby soudobé punk-rockové scény. Hraje nám Jan Adamus, Jitka Adamusová s dcerou Marcelou a Květa Novotná.
Prostředí Kulturního domu je nějak krásnější. Slavnostnější… I my, studenti, se chováme na koncertu „vážné hudby“, která není právě naším „šálkem čaje“ líp, než obvykle…
…sbohem, pane prezidente Havle…